Woodstockův koutek

O Červené Karkulce

autor: Richard "Dick" Chromý

Karkulína byla takové podařené vodlitek, už ne úplné kindoš, ale koc tak akorát zralá na vodsponění. A červená sejí hókalo, že už vod malá potajmu glgala červa.

Jedno jímutr píská: "Tvá oldmutra, co bévá na pastóšce za hvozdem, má výročí. Kolikátý to neví, protože má tak proglganó budku, že negóme, čije. Sbal pár lahváčů do kabele, mázni k tomu rumunsko, červa a ňáký čódy, a hoď jí to tam, ať jako ví, že nám néni volnoběh. A ne, aby ses zase sama zmazala, jako posledně. Šochtla zas bude póštět kydy, že na nu hážem bobek".

Karkule sbalila čajky a vodklapala. Štreka to byla dlóhá a hvozd byl řádná hustota. Najedno ju vyšpizuje vlčisko, staré flignař. Jakju tak merčí, je z ní celé jelen a už by chtěl smáčet paroh. Vytlačí se z hostí a začne póštět sladký sliny:
"Čauec, madam": A kam že jako klape, co to s sebó vláčí a jaká zeje kocanda a že by se rád podíval na bábovku. Takový to byly klíny, že z toho měla slimejša jak nikdá předtím. Karkule to ještě negómala a tak prolátla všecko, že má oldmutra narozky, bábovku že nemá, protože bába jenom giga a kelcny má už komplet vylágrovaný a co nehorší, kde bába kempuje.

Vlk to zgómnul a hodil myslivnu. Dal Karkulíně mávanec a už si to mazal k bábině na ker, že ufachčí těžký šmé. To co zmerčil v betli mu vobrátilo kufr. Lihový výpary z ksichtu, keře se podobal snad jen seschlýmu skafandru a vevnitř takové štyngec, jako kdyby tam kuchli óbr-fišlu. Baba má asi bláto na hřišti, gómal.
"Pojď blíž, hajnej", hóká to stvoření. Vlkanec už chtěl hodit cóváka, ale doťapalo mu, že jinak asi Karkulínu do betle nedostane. Udělal dva, tři kroky dopředu a bábina po něm hopla jak zamlada. Vlk se tak vyděsil, že vysadil gapě buchec rovno na karfiol. S to to škráblo a v momentě byla tuhá jak fetyngr v zimě. Vlkanec babu vodklidil, natáhl její jégrhozny, na dožnu si narazil její dekl a na fifák švigry.

Za chvílu doklapala Karkule.
"Zdrávas, oldmutr, tak jak décháš? No máš tady deku jak sviňa, skoro tě skrz nu nešpiznu".
Vlkanec jel šmé, že durchčí a potajmu ju sjížděl auglama.
"Džus blús, debrecínko, nevometé se tady, shoď vrbek a vyful se ke mně na dečmena. Tak co neseš? Už su tak vyšťavená, vysmahnem to do holpeca". A už házel radovanec jak šopně kocóra do troby.
Karkule čula nějakej levingston. Bába není žádná přítula.
"Ty, oldmutr, co že máš dneska takový voteklý ovary?" Ze měla vytřeštěný angoráky ju nepřekvapilo, baba paří jak staré Dán a figa vypadá taky podle toho.
"To abych lip vstřebala tvý války, dojeď ke mně a dé mně čoda. A sem s to glgačko, ses ňáká nedomrlá, šopnem něco za vohryzek, ať máš origoš barvu".

Karkulína doklapala až k betli a vlkanec nelenil. Hopl na nu a už se ju chystal vokusovat. To dobo se kolem vometal hajné, které chodil k babě na glgačku a měl zrovna echt absťák. Byla to sice stará vražda, ale bílo baldu vařila néjvygomanější z celýho polesí. Vlezl dovnitř a zmerčil babu, jak se v betli šmajchluje s mladým masem. Chvílu dumal, že by se přidal, ale když baba začala shazovat vršky, domákl se zeje to fligna. Čapl vlčisko za flígr a už s ním poklízel v pastóšce. Za pár minut nebylo co řešit. Karkulína byla tak dohukaná, že mu z placu dala. Pak to spolu zacucli červem a lahváčema, hajnej si do mantlu zašil rumunsko na zlý časy a lepí Karkulíně finišové hubanec.
Když doklapala Karkule do domášova, zatlokla zeje oldmutra na ledu, jenom aby mohla zase za rok klapat s hajným na šírých. A to je úplný fnýto.

Woodstockův koutek © Woodstock 2002 - 2008